O čem je řeč? O přivtělených duších.
Rozhodla jsem se psát na toto téma, protože se s tím setkávám víc, než bych si asi přála. Všichni mí klienti ke mně chodí se svými problémy, aby si něco pročistili, pochopili a třeba se i něčemu naučili. Vlastně si už ani nevzpomínám, kdy naposledy jsme rovnou při prvním sezení řešili právě jejich problém klasickou regresní terapií. Nejdříve jsme museli vždy udělat něco jiného.
Museli se sami přesvědčit, zda náhodou nemají nějakou přivtělenou duši. A taky si ani nevzpomínám, kdy naposledy někdo nějakou neměl. Pokaždé našli v sobě minimálně jednu, v průměru jich bylo čtyři až pět.
Ale od začátku.
Kdo jsou přivtělené duše?
V minulém článku jsem psala o zbloudilých duších a jednoduše řečeno – přivtělené duše jsou zbloudilé duše, které se přivtělí.
Takovým zbloudilým duším je líto, že už nemají svá fyzická těla, nebo se chtějí jen schovat a v těle se cítí v bezpečí, nebo chtějí škodit a ubližovat.
Jak je možné, že se přivtělí? Inu, všechno je energie a naše duše vibruje na určité frekvenci. Řekněme, že vibruje na hodnotě 1.000 jednotek. Zbloudilá duše vibruje na hodnotě nižší, dejme tomu 500 jednotek. My prožíváme třeba nějaký stres – naše vibrace se snižují. Pak se kvůli něčemu naštveme – naše vibrace se zase sníží. Přijde nějaký zármutek – opět se naše vibrace sníží. A pokud tyto negativní věci v sobě tzv. nevyčistíme, pak naše vibrace klesají a klesají až jsou na hodnotě, která odpovídá vibracím zbloudilé duše. Jsou na stejné frekvenci. Stejně jako když naladíte rádio. A tím je umožněno vstoupit zbloudilé duši do těla a může se “zabydlet”.
Je znám i druhý způsob, jak se mohou přivtělit. Při každé ztrátě vědomí, ať už při narkóze nebo způsobené úrazem, naše duše vždy opouští tělo. Je jedno na jak dlouhou dobu. Tím je dán prostor pro přivtělení.
Třetí způsob přivtělení, který znám ze své praxe je poněkud nešťastný. Může se stát, že se ve svém životě dostaneme do situace, kdy se naše duše cítí naprosto zraněná, opuštěná, bezmocná. Pak se může stát, že si sama do svého těla pozve jinou nebo jiné duše, aby jí pomohli. Bohužel je ale pak, když se situace ustálí, nemůže ze svého těla dostat a musí tu cizí duši krmit svou vlastní energií. Řešila jsem případ duše muže, která v deseti letech, když byl jako kluk šikanovaný, pozvala k sobě na pomoc dvě velmi bojovné duše. Ty jej původně měli ochraňovat, ale ve skutečnosti z něj udělali celkem agresivního člověka.
Vlastní zkušenost k nezaplacení
Ač nerada, tak přiznávám, že nikdo nejsme v naprostém bezpečí před takovým přivtělením zbloudilé duše. Bláhově jsem si myslela, že do mně nemůžou. Teď se tomu směju, ale nebylo mi zrovna nejlépe.
Byla jsem v obchodě a nějak jsem se zamyslela u pokladny. Až se mne paní, co stála za mnou, zeptala, jestli budu konečně platit. Rychle jsem se omlouvala a jak jsem viděla tu řadu čekajících za mnou, začala jsem sama sobě nadávat, jak jsem neohleduplná. Bylo mi ze mne samé mizerně. A tehdy to začalo. Domů jsem se pomalu ploužila. Už to mi přišlo divné. Mám celkem svižnou chůzi a domů jsem měla spěchat. Napadaly mi myšlenky, jako že nic nemá cenu, že mně nic nebaví, že jsem stejně k ničemu a podobné těmto. Ale stejně mi něco říkalo, že taková přeci nejsem. Copak by se mi mohla nálada a hlavně názor na mne samotnou změnit tak z ničeho nic? A naštěstí mi to došlo. Při první možné chvilce jsem se začala kontrolovat, jak jsem to vždycky učila své klienty. A poprvé jsem pocítila, že u mne kontrola tentokrát neprobíhá tak hladce jako kdy jindy. Zaměřila jsem se tedy na místo, kde jsem v sobě objevila blok. Následovaly otázky – Kdo jsi, co chceš, víš, že ubližuješ jak sobě, tak i mně, že čerpáš mou energii, žes měl jít za světlem … Byl to celkem krátký rozhovor, pár minut. Vnímala jsem ho jako muže už postaršího, ale co bylo hlavní – byl naprosto zklamán svým předchozím životem, znuděný, bez cíle, bez elánu a bez špetky dobrého mínění sám o sobě.
Vysvětlili jsme si to hlavní a brzy pochopil, že nejít do světla, byla chyba. Otevřela jsem mu světelný most, požádala jeho průvodce a blízké, aby mu přišli naproti a pomohla jsem mu odejít. Jako mávnutím kouzelného proutku jsem cítila, jak ze mne všechna ta nicota, nuda, nevraživost sjely a byly ty tam. Zase jsem to byla já. Moje duše se zase mohla svobodně roztáhnout v mém těle. Od té doby se kontroluju každý den. Raději, pro jistotu.
Nemusíte je objevit hned
Jen díky tomu, že se znám snad dobře, jsem mohla téměř okamžitě zjistit přivtělenou duši v sobě. Ale když se ptáme s mými klienty jejich přivtělených duší, jak dlouho už jsou v nich, přichází odpovědi v řádech roků i desetiletí. Časem si přivykly jejich náladám, ale i požadavkům. Totiž, pokud se přivtělí duše nějakého alkoholika nebo narkomana, pak je jasné, že se jeho chuť na alkohol či drogu přenese i na hostitele. Potíž je ale v tom, že ony nešťastné přivtělené duše chuť alkoholu necítí a slastné pocity po požití drogy také ne.
Nejčastěji ale odvádíme duše nešťastné a zklamané. Duše, kterým jiní ubližovali, bili je, někdy i mučily. Také se najdou takové, co nechtějí komunikovat, trucují a jsou naštvané, že jsme je objevili. Už jsme odváděli i duše, co se báli trestu. Něco provedli (žel dokonce zabili) a světla se báli. Všechny ale nakonec odešli do světla, tam, kam po fyzické smrti duše patří, aby se znova mohli narodit a třeba už neopakovali stejné chyby.
Když si pak povídám se svými klienty, co si o tom všem myslí, většinou jsou nejenom překvapeni, že je něco takového možné, ale cítí se jinak. Vždycky lépe. A to je moc dobře. Naše tělo patří jen naší duši. Ta si ho vybrala pro život a žádná cizí duše v něm nemá co dělat.
Ono totiž nejenom že přivtělené duše z nás čerpají naši energii a my se pak cítíme unavení, slabí a může přijít i nějaká nemoc. A nemusí to být jen chřipka, angína, ale i encefalitída, cukrovka, ba dokonce schizofrénie. Ale ony nás velmi ovlivňují. Jsou-li ustrašené, jejich strach se přenáší i na svého hostitele. Jsou -li bojovné a vzpupné, pak jsme konfliktní i my. Jsou-li závistivé, nepřejícné, zlé, i tyto vlastnosti se přenášení na nás. Šťastná duše se nestane zbloudilou natož přivtělenou, ta jasně ví, že po smrti svého těla patří do světla.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré
Třeba já jsem si díky oné cizí duši ve mně uvědomila, jak jsem šťastná, že jsem člověk, který ví, co se svým životem. A v neposlední řadě – jak je skvělé, že se mám ráda. I mým klientům je většinou jasné, že nebýt na stejné frekvenci, třeba jen na malou chviličku, se strachem, lítostí, závistí, zlobou, vztekem, …, nic takového by se jim nepřihodilo.
Dá se před tím chránit. Všechny klienty to učím. Záleží už jen na nich, jestli svou ochranu kontrolují a obnovují.
Takže, jak je to s Vámi a přivtělenými dušemi. Možná je máte i Vy a ani si to neuvědomujete.
S láskou, Vaše Peral
Foto: Vlastní fotografie Peral
You must be logged in to post a comment.