Jak je to s naší duší?

Mluvíme o ní snad všichni. Každý z nás už někdy použil slovo DUŠE ve větě.

• Miluji Tě z celé své duše.
• Na mou duši … (na psí uši, na kočičí svědomí.)
• Dušoval se, že slib splní.
• Je jak tělo bez duše.
• Duši by za ni vypustil.
• Byla v něm malá dušička.
• Z duše Tě nenávidím.
• Je její spřízněnou duší.
• Vymlátil z něj duši.
• Ubezdušil ho. (To používala moje babička ? ) 

Ale co to je ta duše?

Pro někoho těžká otázka.
Ale pro ty z nás, kteří se nepotřebují ptát, zda vlastně nějaká duše existuje, je to otázka možná i zbytečná. Pro mne je existence mé duše daná, neoddělitelná, bez ní bych to nebyla já. Pominu-li, že bych byla mrtvá. Všichni máme svou duši.

A co tělo?

Tělo je úžasná schránka pro naši duši a při příchodu duše do těla (což je nejčastěji mezi 3 – 6 měsícem v prenatálu) se duše a tělo musí sladit, propojit, sjednotit. Není to vždy jednoduché. Pro každý život si vybíráme tělo, které pomůže duši splnit svůj úkol. Pro těžký život si vybíráme silná těla.
Sice jsme si svá těla vybrali sami, ale to neznamená, že naprosto správně. Stává se, že jsme se svým tělem nespokojení, něco nám na něm vadí, nelíbí se nám, necítíme se v něm, … Na kolik procent jsme či nejsme sladěni se svým tělem, se dá zjistit velice jednoduchým testem. (Ten uvedu ve zvláštním blogu)

Se svou duší můžeme i mluvit

No, mluvit, to není ten správný výraz. Spíš komunikovat. Stačí celkem málo k tomu, abychom byli schopni identifikovat, kdy s námi komunikuje naše duše a co nám chce sdělit.
Nejvíce ji vnímáme, pokud:

• nás tlačí svědomí,
• rozhodneme se nesprávně a víme to,
• sami se sebou vedeme vnitřní dialog,
• jsou nám dány schopnosti, které si rozumem neumíme vysvětlit, …

Pro začátek stačí poslouchat svou intuici. Ta nás nikdy nezklame. A když už ji posloucháme, pak s ní můžeme i komunikovat oboustranně. Chce to trochu cviku a hlavně hned neanalizovat.

Vývoj duše

Duše se vyvíjí, není to jen nějaká prázdná energie bez zákonitostí. Duše je na svém prvopočátku nezkušená a procházením jednotlivých inkarnací, kdy sbírá potřebné zkušenosti, se stává vyzrálejší, dalo by se říci morálnější. Pro každý následující život si vybírá a určuje sama a dobrovolně svůj “životní úkol”. Nikdo ji k ničemu nenutí a pokud se třeba nějaký čas nechce inkarnovat, pak je to jen na jejím rozhodnutí. Čas je v tomto naprosto nepotřebnou veličinou.

Úkol

Co se týče úkolu, který si duše určila pro daný život, ten je také jen na ni. Má svého průvodce (někdo je nazývá anděli strážnými), ale ani ti se nepletou do toho, jak ten úkol plníme. Jen na nás “dávají pozor”. Je naprosto jedno, zda vše, co si uložíme, zvládneme během jednoho nebo i více životů. Proto nezáleží na stáří duše, ale její schopnosti zvládat vše rychle a neopakovat stejné chyby.

Někdy se stává, že si po těžkém a náročném životě chce naše duše odpočinout, tak si vybere život, který plyne bez překážek, tak nějak sám od sebe. Může se stát, že si vybere i život na jiné planetě, kde není tak složité a těžké žít. Jak se to jeví, je Země jako místo k životu, jedno z nejtěžších. Díky dualitě, která je zde naprosto všudypřítomná, máme tu možnost neustále se rozhodovat, zda jít cestou dobra a lásky nebo cestou zla a zášti.

Těžký život

Také se naopak duše rozhodne, že chce rychlý postup. Pak se zdá, že se na člověka valí jedna životní zkouška a katastrofa za druhou. Ale pravda je taková, že i to si vybrala sama. Čím zkušenější duše, tím zvládá těžší a těžší úkoly. Nikdy si duše na sebe nenaloží nic, co by nemohla zvládnout. Ano, stává se, že si na sebe duše naloží opravdu hodně a život si sama ukrátí sebevraždou. Ano, je to selhání. Ale nikdo ji za to neodsoudí. Sama duše ví, že úkol naprosto nezvládla a tak tragický odchod z života chce napravit. Znova se v příštím životě pokusí daný úkol splnit, kdy se opakují modelové situace z předchozího života.

Je to jednoduché ve své zdánlivé složitosti.

Splníš si vytýčený cíl? Super, pak si můžeš dát další a šup zpátky do života, až budeš připravená.
Nesplníš? Fajn, nevadí. Času máš kolik jen chceš. Životů máš nekonečně mnoho. Prostě to splníš příště. A pokud zase ne, tak v dalším životě. A třeba tedy v tom dalším a dalším a dalším a … dokud to nezvládněš.

S láskou, vaše Peral

Foto zdroj: Peral