Blog na pokračování – Díl 4. – Zbloudilé duše

Jak jednoduše vysvětlit, kdo jsou, čím jsou, jak vypadají, co cítí, jak je poznat, jak se k nim chovat atd.? Pokusím se a začnu od začátku.

Kdo to je?

My lidé se často ubezpečujeme, pokud někdo zemře (a zvlášť, pokud jde o někoho blízkého), že už ho nic netrápí, nebolí, už je v pořádku. Ano, to se děje, ale za předpokladu, že duše zemřelého opravdu odešla tam, kam patří. A nazývejme si to, jak je libo – světlo, bard, nebo domov. Jenže existuje spousta důvodů, proč neodešla. Mohla opustit své fyzické tělo tak náhle, že je zmatená. To se dělo a děje na bojištích, při nehodách, leteckých katastrofách, autonehodách, teroristických útocích, ale i v nemocnicích. (Což mi vysvětlilo, proč mi už od dětství bylo v nemocnici pokaždé na omdlení. Nemocnice jsou jich plné a někteří lidé je prostě cítí.) Nebo si duše mají zde na Zemi ještě něco vyřešit, mají někoho ochraňovat, mají něco někoho naučit. Nebo se chtějí mstít, mají nezdravý vztah k materiálním věcem, bojí se odejít do světla, cítí vinu, za něco, co provedli a sami si nedovolí odejít. Ale taky se může stát, že nemůžou odejít, protože je jejich pozůstalí nedokážou pustit. Už v jednom z předchozích bloků jsem podrobněji popsala nejčastější důvody. Pokud se chcete dovědět více, pak jej najdete zde.

Čím jsou a jak vypadají?

Taková duše tady bloudí. Její blízcí ji nemohou vnímat tak jako za života. Nemá tělo, nemůže mluvit, není vidět běžným zrakem. Můžeme je vnímat, ovšem jinak než jiné lidi. Ucítíme nevysvětlitelný chlad, mrazení, objeví se husí kůže. Jen v některých místech. Jen někdy. Můžou spouštět různé přístroje, dokonce prý přemísťovat drobné předměty. (Už jsem odváděla duše, co takto na sebe upozorňovali.) Často je vnímají malé děti a ze zkušenosti vím, že psi jsou také skvělými indikátory. Sama je vnímám celkem obstojně. Mám se svou duší a tělem domluvený signál, který mne na přítomnost zbloudilé duše upozorní. Ale přiznám se, že je vidět moc nechci. Není to vždy příjemný pohled. Zbitá, znetvořená, popálená podoba těla není to, co bych chtěla vídat. Nebojím se jich, jen mi stačí, že mohu vnímat, co cítí.

A co cítí?

Sice fyzickou bolest už necítí, bohužel ale duše zůstává stále v takových emocích, se kterými opustila své tělo. Takže pokud umíral někdo, kdo se cítil ukřivděný, komu bylo ublíženo, kdo měl třeba z lidí strach a nedůvěřoval jim, pak taková zbloudilá duše necítí nic jiného než křivdu, strach a nedůvěru. A pokud byl i bit, mučen, upálen, sťat nebo jinak týrán, vzpomínky na fyzickou bolest zůstávájí. A to vše cítí do té doby, než se očistí od svých bolestí fyzických i psychických. (Na téma očisty snad budu psát jindy, to je na samotný článek.)

Jak se k nim chovat?

Cítit se neustále takhle, to uznejte, to jsou muka. Nedí divu, že mohou být nevrlí, nedůvěřiví, protivní, neodbytní a třeba i zlí. Nemusíme se jich však bát. Strachem nepomůžete jim ani sobě. Není ani důvod je litovat. Nikdy nevíte, proč si tím vším prošli. Vždyť si svůj úděl sami vybrali, ať to zní sebehůř, jako svou vlastní zkušenost. Takže pokud si nějaká zbloudilá duše potřebuje promluvit, klidně ji vyslechněte a pak jí nabídněte, že může odejít, kam patří. Prostě se zeptám: Kdo jsi? Co tady chceš? A pak požádejte o vytvoření světelného mostu, cesty domů, kde se může sama rozhodnout, jak bude pokračovat dál. Můžete požádat její blízké a průvodce, aby jí šli naproti. I vám se určitě jde líp tam, kde na vás někdo čeká. A jestli sama zbloudilá duše váhá, je moc nedůvěřivá, pak požádejte světelné bytosti, aby s ní promluvili. Někdo používá třeba vykuřování šalvějí, nic proti, ale to moc nepomáhá. No, možná vám a na nějaký čas. Sice to duše odstraní z vaší blízkosti, ale rozhodně jen kouř neumožní duši odejít do světla. Jistě znáte i jiné rady a na internetu jich najdete spoustu, jenže už mnohokrát jsem odváděla duše od klientů, kterým někdo vykouřil byt, sypali sůl do rohů atd. Na čas to sice pomohlo, ale buď se vrátili nebo se objevili jiné duše a doráželi s ještě větší razancí. Proto pokaždé a každému, kdo má zájem, vysvětluji podrobně jak opravdu zbloudilé duše odvádět.

Pokud vnímáte zbloudilé duše, sami časem určitě najdete ten nejlepší způsob, jak pomoci jim a sobě neublížit. To, co jsem popsala, je pro mne ten nejpřijatelnější způsob a nemusí být universální a pro každého. Chce to praxi, zkušenosti, hledání a taky informace. Vy sami se rozhodněte, jak se svým darem budete zacházet. Pokud se rozhodnete pro pomoc zbloudilým duším, pak za vámi budou přicházet. Začnete být pro ně jako světlo, které je přitahuje, zajímá a cítí z vás cestu ven od svých problémů. Taky se můžete rozhodnout, že to tak ale nechcete. Je-li váš strach z nich velký, pro vás nepřekonatelný, máte problém vy se svým strachem, a buď to vyřešíte nebo se budete bát dál. To už záleží na vás. Zbloudilé duše beru jako “ztraceného bráchu na cestě” a i mně se může stát, že se ztratím. Pak bych byla moc ráda, kdyby mi někdo pomohl zase najít správnou cestu.

A setkáte-li se s duší, která nechce odejít, ale využívat vás, má zlé úmysly, straší vás nebo vaše děti, pak požádejte světelné bytosti o pomoc. Vy se taky zapojte. Budete potřebovat přemoci jakékoli negativní emoce v sobě. Přestaňte je hodnotit, prostě v sobě najděte to nejlepší, co ve vás je – lásku. Tu si třeba ze začátku představte jako svítící mlhu a tou zabalte onu duši. Světelným bytostem tím pomůžete. Uvidíte, že ona poslaná láska se vám během okamžiku mnohonásobně vrátí.

A ještě jedno upozornění. Ze zbloudilé duše se může stát přivtělená duše. Ale o nich až příště.

S láskou, Vaše Peral

Foto zdroj: Peral

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *