Určitě máte ve své blízkosti někoho, komu se třeba nedaří jako vám, kdo na tom není dobře. A je jedno v jaké oblasti. Ať to je zdraví, vztahy, sebedůvěra či finance. Už jste třeba i radili, co dělat, ale on či ona se stále nemůže vyhrabat ze svých problémů. A třeba jste i došli do stádia, kdy sice dotyčná osoba poslouchala vaše dobře míněné rady, ale přišlo ALE. takové to: “No jo, ale když …” A předkládala další a další argumenty, proč TO nejde. Výmluvy, samé výmluvy. Opravdu platí, že kdo něco chce, hledá cestu jak; kdo nechce, hledá, proč to nejde.
A jak se cítíte vy? Jak vám je, když ten, komu pomáháte ne a ne se posunout. Je vám fajn? Jste spokojení? Ne, v žádném případě. Víte co? Nechte to být. Vážně. Nechte to být. Nechte ji ať se sama rozhodne, co s tím udělá. Vy jste ukázali možnou cestu, jak vše vyřešit. Uvidíte, uleví se vám. 
Když budete na někoho tlačit, může se stát, že dotyčného od sebe dokonce odeženete. Že se obrátí proti vám. Respektujte svobodu rozhodování. Respektujte vlastní výběr. Respektujte vlastní cestu. Nevíte, jestli je už připraven vše řešit, nebo jestli si náhodou nepotřebuje sáhnout na pomyslné dno. I to dno máme každý jinde. Také netušíte, jestli právě vámi ukazovaná cesta je pro něj ta pravá.
Už to slyším. “To se lehce řekne, ale hůř udělá” Dovolím si oponovat. Vedou mne k tomu mé vlastní zkušenosti. Není na tom nic sobeckého. Vy jste udělali, co bylo ve vašich silách. Nemůžete zasahovat do života jiných, pokud vám to nedovolí. Toto by se obrátilo proti vám. Nemůžete pomoci někomu, kdo pomoc odmítá.
I v mé osobní blízkosti byla osoba, na které mi záleželo a záleží stále. Je už to hodně dávno, kdy jsem se snažila jí pomáhat, poslouchala její nářky, jak je to či ono proti ní. Pak jednoho dne jsem si uvědomila, jak mne její problémy stravujou, jak je mi po našem rozhovoru zle. Navrhla jsem, že by příště, až spolu budeme mluvit, bylo fajn, kdyby mi řekla, jak to řeší. Že už nechci poslouchat jen stížnosti, že jsme spolu probraly a vymyslely několik cest, jak by jí bylo líp. A ona obrátila. Najednou jsem se zařadila v jejich očích do řady těch, kdo jí ubližují, jsou proti ní, nechápou ji, … Ač mne to bolelo sebevíc, věděla jsem, že není cesty zpátky. Trvala jsem na svém. Nechala jsem to být. A mně se ulevilo. Skutečně to bylo, jako by ze mne spadl náklad, obrovský balvan, který mne dusil.
Moc jí děkuji za tuto zkušenost. Dnes pomáhám jiným, je to má profese. Ukazuji cestu, pomůžu vyřešit problémy. Ale jen ten, kdo opravdu chce něco vyřešit, ten se posune. K dnešnímu dni by se už dalo počítat několik stovek klientů, kteří mne oslovili. S každým jsme prošli kus cesty a našli možný způsob řešení. Rozhodnutí, zda pokračovat, už je na nich. Nedělám si plané iluze, že všichni do jednoho pokračují právě tou cestou, kterou jsme při terapiích našli. Ale je to jejich cesta a já ji plně respektuji. Třeba nebyla pro ně ta pravá, třeba ještě nenastal ten správný čas, třeba na to ještě nemají sílu a energii, a třeba se jim nechtělo. Zmůžu s tím něco? Ne. Je to výběr každého z nás.
Proto opakuji: Respektujte svobodu rozhodování. Respektujte vlastní výběr. Respektujte vlastní cestu.
S láskou vaše Peral
Foto: Peral
You must be logged in to post a comment.